Myšice lesní

V prostředí střední Evropy dochází k poměrně pravidelně se opakujícím gradacím drobných hlodavců z čeledi hrabošovitých a myšovitých, a to v 3 ‑ 5letých cyklech a zhruba vždy po 10 ‑ 12 letech je gradace silnější. Vysoké stavy hraboše polního mohou ve vrcholu dosahovat až 1300, výjimečně 2000 jedinců na 1 ha plochy. Přechodně vysoká početnost těchto živočichů se v lesním prostředí projevuje nadměrným okusem kmínků semenáčků a sazenic, především buku a habru, někdy také konzumací vysokého podílu stromových semen. Dochází tak ke škodám, obzvláště bolestivým v době rozsáhlých kůrovcových kalamit. Na řadu potom často přichází rodenticidy, což jsou nebezpečné jedy, způsobující mimo jiné sekundární otravy necílových organizmů, včetně zvláště chráněných živočichů a predátorů hlodavců. Chemizací se do jisté míry uzavírá kruh vedoucí k oslabení populací predátorů a rychlejší obnově populací hlodavců s vyšší početností ve vrcholu gradace. Cílem navrhované biologické ochrany lesa je podpořit přirozené regulační mechanismy populací hlodavců a přispět k omezení potřeby použití jedů v krajině.

V lesích na Vysočině se setkáváme s gradačním výskytem norníka rudého (Myodes glareolus), myšice lesní (Apodemus flavicollis) a myšice křovinné (Apodemus sylvaticus). Ze zemědělské krajiny do lesního prostředí dále proniká hraboš polní (Microtus arvalis) a hraboš mokřadní (Microtus agrestis). 

Norník rudý

ZPĚT