Při umisťování budek je potřeba respektovat nároky jednotlivých druhů, vyjít ze současného poznání jejich rozšíření a znalosti existujících hnízdních možností. Informace o rozšíření jednotlivých druhů získáváme za základě terénních průzkumů, včetně akustického monitoringu (pořizování a vyhodnocování nahrávek hlasů). Informace o stávající nabídce hnízdních příležitostí jsou známy u druhů hnízdících v dutinách díky projektu vyhledávání a značení doupných stromů.

V podmínkách chráněných krajinných oblastí a národních parků se již v dlouhodobém měřítku osvědčilo plošné rozmisťování budek pro dravé ptáky. V lesním prostředí včetně imisních holin se jako optimální pro sýce rousné ukázala instalace 3‑5 budek na 1 km², pro puštíky obecné 1 budka na 1 km² a na plochách navazující zemědělské krajiny tvořené převážně trvalými travními porosty 3‑4 budky na 1 km² pro kalouse a poštolky.

Zdánlivě vysoké hustoty plošně instalovaných budek umožňují zvýšenou koncentraci hnízdících párů v dosahu ohniska narůstající hustoty hlavní kořisti, zvláště pak v letech gradace. Při omezené hnízdní nabídce, byť plošně rozmístěné, zůstávají počty hnízdících párů trvale nízké a nemohou plně využívat potravní zdroje. Hlavním důvodem bývá konkurenční tlak na obsazení dutin nebo budek ze strany dalších dutinových živočichů, především kun. Cílem tedy není maximální průměrná obsazenost budek v zájmové oblasti, ale úspěšné usazení co nejvyššího počtu hnízdících párů. Je třeba vytvořit natolik hustou síť hnízdní nabídky, aby byl maximálně oslaben konkurenční tlak na dutinu a umožněno zahnízdění i početnější skupině hnízdících párů. Dlouhodobé výsledky hnízdní podpory z těchto území to jasně dokladují.

Ilustrační příklad rozmístění budek:

ZPĚT