Je typickým obyvatelem lesního prostředí středních a horských poloh. Na výběr hnízdního biotopu není náročný, usadí se jak v zapojených smrčinách, tak ve smíšených nebo i listnatých porostech. Bez problémů obsazuje dutiny i na solitérách v imisních holinách nebo v porostních stěnách na okraji mýtin. Kořist vyhledává v celém prostoru lesa včetně okrajů hustě zapojených kultur, v rozrostlém bylinném patře podél cest, na průsecích, mýtinách nebo holinách. Loví stejně jako puštík z vyvýšeného místa na čekané. S oblibou osídluje datlí dutiny, ale dokáže vytvořit také početné budkové populace.

Pro sýce jsou vyvěšovány budky s vnitřním rozměrem nejméně 20x20x35 cm a vletem o průměru 8 cm, vystlané dostatečnou vrstvou hnízdního materiálu. Při volbě počtu umístěných budek v jednotlivých lokalitách je nutné zohlednit výskyt kun a do jisté míry i přítomnost hnízdícího páru puštíka, který jej může při nedostatku kořisti ze svého okrsku vytlačovat. V letech dostatku kořisti mají však oba druhy svůj životní prostor dobře rozdělený a mohou hnízdit i v blízkém sousedství. Není výjimkou úspěšné vyhnízdění obou druhů v budkách vzdálených 200‑300 m od sebe. Dostatečné hustoty drobných hlodavců v některých letech také sýcům umožňují zvyšovat koncentraci hnízdících párů až k hodnotám kolem 15 páru na 10 km². Budky lze tedy instalovat 400‑500 m od sebe. Sýc rousný je zvláště chráněný, silně ohrožený druh. Dožívá se v přírodě 9 až 15 let.

Sýc rousný

ZPĚT