V budkách kontrolovaných v rámci projektu Vracíme sovy lesu bylo v roce 2021 zjištěno hnízdění celkem 55 párů sov a 2 poštolek obecných. Kromě hnízdění zjištěných v plošně zkontrolovaných oblastech (vyznačeno kružnicemi) bylo příležitostně nalezeno několik dalších obsazených budek.

Hnízdiště puštíků (podsvíceno) spolu s umístěním pro ně instalovaných budek uvádí mapa.

Obsazené budky pro sýce rousné v roce 2021, spolu s jejich rozmístěním, uvádí tato mapa.

Celkovou obsazenost budek nelze stanovit, ve sledovaných oblastech se v případě puštíkovníků pohybovala v rozmezí 17-38 % a v případě sýcníků v rozsahu 6-17 %.

Uvedená míra obsazenosti budek odráží letošní stav potravní nabídky, která byla poměrně slabá. Z počátku roku bylo množství dostupné kořisti průměrné, díky čemu zahnízdilo poměrně velké množství puštíků. Následoval pád populací hlodavců, a následně značná část párů sýců rousných nezahájila hnízdění a ti co hnízdili vyváděli nižší počty mláďat. Situace se pozvolna zlepšovala a některá hnízdění sýců započala s velkým zpožděním až v červnu. Tomu odpovídá i několik hnízdění, která unikla jarním kontrolám a byla zjištěna až zpětně z pobytových stop nalezených při čistění budek.

Kalousi ušatí a poštolky obecné, na rozdíl od sýců, obvykle nejsou schopni hnízdění odložit a namísto toho oblast s nedostatkem kořisti přechodně opustí, aby zahnízdili jinde. Z tohoto důvodu je množství obsazených polobudek minimální. To současně neznamená, že by jejich hnízdní podpora neměla smyl. Za opačné situace, kdy na Vysočině budou vysoké stavy hlodavců, lze očekávat skokový nárůst počtu obsazených polobudek a kalousi a poštolky se tak zapojí do biologické ochrany lesa.

Dlouhodobá obsazenost budek (tedy podíl budek obsazených alespoň jednou za gradační cyklus jejich hlavní kořisti) se v současnosti pohybuje kolem 50 % v případě puštíků obecných a 40 % v případě sýců rousných. Tato vyšší čísla ukazují, že zatímco některé budky jsou obsazovány pravidelně, jiné „na střídačku“. Údaje jsou získávány z nálezů zjištěných při čistění budek, které probíhá jednou za 3-4 roky. Díky tomu jsou tato čísla meziročně srovnavatelná.

Kromě cílových druhů jsou budky obsazovány početně také sýkorami či brhlíkem, který zmenšuje velikost vletového otvoru (vyzděním směsí hlíny, pilin a slin) na svoji velikost. Další budky bývají obsazeny blanokřídlým hmyzem (včely, vosy a sršně). V obou případech se stavby přes zimu obvykle rozpadnou a budky jsou příští sezónu znovu „obyvatelné“ sovami. Všechny zmíněné skupiny živočichů přispívají k ochraně lesa proti hmyzím škůdcům a k posílení biodiverzity lesa.

Prvním překvapením letošní sezóny bylo prokázání hnízdění kulíška nejmenšího v budce „skandinávského typu“. Zajímavé bylo i samotné hnízdní prostředí – fragment olšiny na okraji rozlehlé holiny nedaleko Jihlavy (červen 2021).

Druhou dobrou zprávou bylo prokázané hnízdění sýců rousných v budce na soliterním stromu uprostřed holiny na Křižanovsku (červen 2021).

Více si o realizaci projektu Vracíme sovy lesu na Vysočině za rok 2021 můžete přečíst zde.

ZPĚT